Koho sežere vlk?

❤️ Čím mě tak nadchla?

Malované čtení mám ráda. Je skvělé pro děti, které ještě samy nečtou – dospělý čte text a dítě se zapojuje pojmenováváním obrázků.

Jenže... ruku na srdce.

Většina knih s malovaným čtením funguje velmi podobně.

Dospělý čte:

"Pejsek šel do…"

Objeví se obrázek lesa.

Dítě řekne:

"…lesa."

A pokračujeme.

Dítě obrázek pozná, pojmenuje ho a vlastně ani nemusí příliš přemýšlet nad tím, co jsme před chvílí četli.

Ale tady?

Tady je to úplně jinak.

🧠 Nestačí obrázek pojmenovat. Musím poslouchat!

Dítě totiž nedostane jeden obrázek, který jednoduše pojmenuje. Vybírá ze dvou možností.

Kde dědek zasadil řepu? Na poli, nebo na pískovišti?

Co loupežníci sebrali pocestným? Cennosti, nebo hračky?

A najednou už nestačí podívat se na obrázek a říct, co na něm je.

Dítě musí poslouchat příběh, vnímat souvislosti, přemýšlet a rozhodnout se, která možnost dává smysl.

A přesně tohle je pro mě na celé knize naprosto geniální.

Dítě má pocit, že si s knihou hraje. Ve skutečnosti ale pracuje s významem textu.

👩‍🏫 A učitelka ve mně jásá

Tahle knížka je přesně ten typ materiálu, u kterého se mi okamžitě rozjede učitelská hlava.

Protože dítě při společném čtení přirozeně trénuje:

• soustředěný poslech,
• porozumění slyšenému textu,
• slovní zásobu,
• logické uvažování,
• práci s kontextem,
• pozornost a postřeh,
• vyjadřování a zdůvodňování svého výběru.

A přitom vůbec nemá pocit, že něco "procvičuje".

Prostě čte pohádku.

A přesně takové učení mám nejraději.

😄 A co když dítě vybere špatně?

Možná právě tady přichází další skvělá věc.

Vůbec nic se neděje!

Naopak.

Nesprávná možnost může vytvořit úplně absurdní a legrační verzi příběhu. Autoři si s touto možností vědomě hrají a další nesmysly ukryli i do velkých ilustrací.

A já bych toho při práci s dětmi rozhodně využila.

"Počkej… opravdu zasadil dědek řepu na pískovišti?"

"Proč myslíš, že to nedává smysl?"

"A co kdyby to tak opravdu bylo?"

Najednou máme další příležitost k rozhovoru, vysvětlování a fantazii.

🔎 Najdeš nesmysl?

A tím zábava nekončí.

Do velkých ilustrací se totiž vloudily další nesmysly, které mohou děti hledat.

To je za mě další skvělý detail.

Dítě tak není jen pasivním posluchačem. Prohlíží, hledá, porovnává, všímá si detailů a přemýšlí:

Co sem nepatří? A proč?

💬 Jak jsem s knihou pracovala s dětmi?

Samotný princip knihy už je aktivitou, takže k ní vlastně nepotřebujeme žádný složitý pracovní list.

Mnohem raději jsem se zastavovala přímo během čtení:

Proč sis vybral/a právě tento obrázek?

Co by se stalo, kdybychom vybrali ten druhý?

Dává tahle věta smysl?

Jak poznáš, že je něco špatně?

Najdeš na obrázku něco, co tam nepatří?

Dokážeš vymyslet vlastní legrační nesmysl?

A se staršími dětmi jsem šla ještě dál.

Měly samy vytvořit jednu větu se dvěma obrázkovými možnostmi – jednou správnou a jednou úplně praštěnou.

To už děti musely přemýšlet nejen jako čtenáři, ale také jako autoři.

⭐ Verdikt Nadšené učitelky

Asi je tentokrát z celé recenze jasné, že budu jen těžko hledat něco, co bych knize vytkla. 😄

Kniha Koho sežere vlk? mě nadchla.

Nápadem, zpracováním i tím, jak nenápadně nutí děti skutečně poslouchat a přemýšlet.

Malované čtení známe všichni.

Ale tady dítě není jen tím, kdo čeká, až se objeví obrázek, který pojmenuje.

Tady je skutečnou součástí čtení.

A právě v tom je podle mě tahle knížka jedinečná.

Za mě? Naprostá dokonalost. ❤️